připravuje se:

Crying Angel - Kapitola 4 : komplikace

8. srpna 2010 v 8:49 | Zifa |  - Crying Angel
další kapitola. Zase nic moc .... ale snad se bude líbit


Kapitola 4 : Komplikace

 Ztěžka jsem si sedl na jednu ze židlí u kulatého stolečku v kavárně. Měl jsem toho plný zuby. Celé tělo mě bolelo, hlava mi mohla puknout a měl jsem dojem, že za chvíli omdlím.
Náhle jsem ucítil čísi ruku na mém rameni. Byl to můj jediný kamarád Yikeru. Ve tváři měl starostlivý výraz. " Co se děje Takaji?" ptal se mě ustaraně. Zakroutil jsem hlavou. " Nic jsem v pohodě." Pokusil jsem se o usměv ale asi jsem musel vypadat hrozně.
Náhle se otevřely dveře a do kavárny vstoupil usměvavý pár zamilovaných školáků. Dívka hned přiskočila k výloze kde byli zákusky všeho druhu a začala si vybírat. Chlapec se na ni s úsměvem na rtech díval. "Deš tam?" Zeptal se mě Yikeru a usmál se. "Jo jo."
Odpověděl jsem a vstal jsem ze židle. Náhle se mi udělalo tak mdlo. Hlava se mi roztočila a to poslední co si pamatuju je, jak padám k zemi. Víc si z toho dne nepamatuju. Ale myslím, že jsem slyšel Yikera křičet moje jméno a možná jsem slyšel i houkat sanitku. Ale nejsem si tím jistý.
Když jsem se pak probudil v nemocnici cítil jsem se hrozně. Hlava mě sice už nebolela ale, zato jsem měl obvázanou ruku, která bolela jak čert. Pokusil jsem se posadit. Napoprvé mi to nevyšlo můj hrudník mi to nedovolil.
Napodruhé už se mi to podařilo. Sice ztěžka ale podařilo. Rozhlédl jsem se. V pokoji jsem byl sám. Vedle postele byl noční stolek, na kterém stála váza s kyticí. Vedle stolečku byla židle, na které byli veškeré moje věci. Jak oblečení tak taška s kterou jsem jel do práce. Celý pokoj ozařoval západ slunce. Podíval jsem se z okna. Měl jsem na západ krásný výhled. V tu chvíli jsem si opět vzpomněl na toho chlapce. Bůh ví, co mu v tu chvíli mohli dělat. A já jsem si polehával v nemocnici.,Sakra´ musel jsem odtamtud zmizet a jít mu pomoci. Vždyť ten chlapec může být už i mrtvý.
Měl jsem dojem, jakoby mě tyhle myšlenky nakopli.
Bez jakéhokoliv zaváhání jsem vystřelil z postele ke dveřím.
Už jsem si myslel, že jsem u nich, když v tu chvíli se mi zamotali nohy a já padal opět k zemi. Byl to děsný pocit. Čekal jsem na palčivou bolest která mi měla projed od ruky do celého těla. Nic ale nepřicházelo. Žádná bolest. Pomalu jsem otevřel oči. Před dopadem na zem mě zadrželi dvě velké přátelské ruce. " Měl bys na sebe dávat pozor." Usmál se na mě Yikeru a pomohl mi dostat se zpět na postel. "Co tu prosím tě blázníš? Nejdřív zkolabuješ v práci a pak se tu řítíš k zemi jak raketa! Dávej na sebe pozor chlape. Nesmíš se tak přetahovat. Co se vůbec děje?" chrlil na mě spoustu vět Yikeru. " Halo chlape mluvim s tebou seš tu?" zamával mi rukou před očima. " Jo jsem. Promiň. Zamyslel jsem se."
"To poslední dobou docela často. Tak povídej co se děje? Nějaká ženská? Bo chlap?" dožadoval se vysvětlení Yikeru. "Jde o mladého chlapce-." "Já to tušil!" přerušil mě Yikeru. " A je aspoň hezkej a zletilej?" "Yikeru ty mě nechápeš! Toho chlapce mučej! Kdybys ho viděl! Je celý pomlácený a poškrábaný! Je přivázaný na řetězu jako nějakej pes!" při posledních slovech se mi zlomil hlas a aniž bych si to uvědomil brečel jsem. "Chlape…. Ty ses mi totálně zhroutil." Pousmál se Yikeru a objal mě. "Neboj, bude to v pohodě. A pokud jde o toho chlapce? Pomůžu ti s ním souhlasíš?"
nic jsem neřekl. Jenom jsem kývl na znamení souhlasu. Pak si už jenom vzpomínám, že jsem se s Yikerem rozloučil, zhasl a šel spát. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
stránka na které já obyčejně "sídlím" :
dalo by se to označit za moji "domovskou stránku"
nebo oficiální web. Tak aby jste se nedivili že na tomto
blogu jsou na chlup stejné články jako na Tifě.
Nebaví mě to psát dvakrát.Děkuju za pochopení.


DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU! :-)