připravuje se:

Crying Angel - Kapitola 5 : kamarád nebo něco víc?

8. srpna 2010 v 15:11 | Zifa |  - Crying Angel
další kapitola. Ale dávám sem WARNING: pokud někomu vadí shonen-ai a Yaoi nečíst! xD a prosím negativní komentáře si nechte pro sebe děkuji .. 

Kapitola 5 : kamarád nebo něco víc?

 Sladká vůně domova. Nikdy jsem nebyl tak rád, že jsem doma. "Kam ti mám dát tu tašku?" zeptal se mě Yikeru. "Do obýváku." Odvětil jsem mu. Zul jsem si boty a šel na ním. " Udělám čaj chceš?" zeptal se mě a stále se usmíval. Kývl jsem a sedl si na pohovku. Můj pohled zůstal vyset na Yikerovi. Byl docela pohledný a ke všemu byl jen o jeden rok starší než já. Nikdy jsem ho neviděl s ženou. Ani mi o žádné nepovídal. A když už přišla řeč na tohle téma vždy ho nějak zakecal. Byl to zvláštní člověk ale byl jsem rád, že ho znám. Nebýt jeho tak už tu nejsem. Přece jen díky němu jsem nespáchal sebevraždu. "Tak tady to máme." Zvolal s úsměvem a položil na stoleček tác s konvicí čaje a dvěma hrnkama. Jeden položil přede mě a nalil do něj čaj. Druhý postavil vedle mého a taktéž do něj nalil čaj. Poté se posadil vedle mě. "Tak co. Už je ti líp?" zeptal se a foukal horký čaj.
"Jo…Trochu jo." Řekl jsem a vzal do rukou hrnek. Čaj nádherně voněl. Nastalo trapné ticho. A snad poprvé neměl Yikeru co říct. Vždycky to byl ten, kdo mluvil a všem dodával energii a tak. A teď tu seděl zaražený jak hřebík v kůlu na pohovce a hypnotizoval hrnek s čajem, který měl v rukou. Vypadal smutně. Nikdy jsem s ním vlastně nemluvil o JEHO problémech. Nechtěl o nich mluvit. "Yikeru… já-." Ale aniž bych dořekl větu Yikeru mě chytl za ruku a povalil na pohovce. "Nic neříkej." Zašeptal a začal mě líbat.
Je pravda, že jsem na to byl zvyklí od Koujiho ale s Yikerem to bylo něco jiného. Vždyť to byl můj kamarád! "Yikeru prosím. Přestaň!" Snažil jsem se ho od sebe odstrčit, ale byl jsem stále docela zesláblí. "Nemůžu! Dusil jsem to v sobě až příliš dlouho." Zašeptal opět a líbal mě dál. A tak jsem sebral veškerou svou sílu a pokusil se ho odstrčit.
Konečně přestal. Chvíli se na mě díval. Potom si oddychl. "Promiň." Řekl a slezl ze mě.
Nepodíval jsem se na něj, ale cítil jsem, jak prošel okolo mě a pak jsem jen slyšel, jak se za ním zabouchly dveře. Zůstal jsem ležet tak jak mě Yikeru nechal. Tričko jsem měl mírně povytáhnuté a poklopec u kalhot rozepnutý.
Jediné co jsem si teď přál bylo aby se nic z toho co se odehrálo v posledních pár dnech nestalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yukiko Yukiko | Web | 9. srpna 2010 v 19:20 | Reagovat

Woow! Další, další, DALŠÍÍ xDD!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
stránka na které já obyčejně "sídlím" :
dalo by se to označit za moji "domovskou stránku"
nebo oficiální web. Tak aby jste se nedivili že na tomto
blogu jsou na chlup stejné články jako na Tifě.
Nebaví mě to psát dvakrát.Děkuju za pochopení.


DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU! :-)